Světýlka

31. října 2013 v 22:23 |  Jednorázovky
Krásný večer všem,
asi žádnému pořádnému fanouškovi Harryho Pottera nemusím připomínat, co je dnes za den.
Ano, Halloween nebo chcete-li, Předvečer všech svatých. A právě dnes je to přesně 32 let, co se z jednoho malého rošťáka stalo nejslavnější dítě na Zemi, díky jehož příhodám jsme mohli poznat svět odlišný od toho našeho mudlovského, což mnohým z nás zpříjemnilo dětství. Když jsem vstoupila do světa FF, říkala jsem si, že o tomto dnu něco napíšu, dnes se mi to konečně po pěti letech podařilo. A je to nehorázný paskvil, který bych tu neměla ani dávat, ale přesto to udělám a to ze tří důvodů:
1) Je to můj sen a nebudu čekat další rok, abych si ho mohla splnit.
2) Na dnešek jsem slíbila kapitolu a nepřidala ji a nesnáším, když nedodržuju sliby.
3) Někteří lidé mi vyhrožují dost krutým způsobem, pokud něco nepřidám.

Tak tady jedno takové dílko máte, je to hodně krátké, tak případní čtenáři nebudou trpět příliš dlouho, což je jediné pozitivum. Slibuji, že příště už přidám něco lepšího a propracovanějšího, ne napsáno jen tak na koleně.
Název: Světýlka
Obsah: 31. 10. 1981- myslím, že mluví za vše.
Postavy: Harry Potter, James Potter, Lily Potterová, lord Voldemort
Žánr: Smutné
Typ: Rekordně krátká jednorázovka nebo rekordně dlouhé drabble, hoďte si korunou.
Upozornění: Psáno z pohledu Harryho, proto prosím berte ohled na to, že si nepamatuju, jak jsem vnímala, když jsem byla v jeho věku.

Malý černovlasý chlapeček seděl na pohovce v obývacím pokoji a obdivně kulil svá zelená očka na svého otce, který ze své hůlky vypouštěl jeden barevný obláček páry za druhým. Harry šťastně vypískl a zatleskal ručičkama, když se jeden červený kotouč rozprskl těsně u jeho nosu. V tu chvíli vesla do místnosti mladá rudovlasá žena. Popadla svého synka do náruče a odnesla ho do jeho malého pokojíku. V tu chvíli zaslechl dole silnou ránu a otcův varovný výkřik:
"Lily, seber Harryho a běžte! Utíkejte! To je on!"
Překvapeně pohlédl na matku, která zděšeně vyjekla. Okamžitě ho položila do postýlky a začala zatarasovat dveře těžkými a nepotřebnými věcmi. Zdálo se mu, že zaslechl něčí kroky a chladné zachechtání. Veškeré krabice dokonce i stolek, kterými Lily Potterová pokoušela zabránit vetřelci vstoupit do místnosti, odlétli na stranu a dovnitř vstoupila vysoká postava v černém hábitu a s kápí přehozenou přes hlavu. Harry seděl v bezpečí své postýlky a zvědavě pozoroval výjev před sebou. Jeho matka padla na kolena a s pláčem neznámého o něco prosila. Zdálo se, že temné postavě s ní došla trpělivost, protože pozvedl hůlku a proti ženě vyšlehl záblesk zeleného světla a ona padla k zemi. Chlapec ucukl a poposedl tak, aby lépe viděl na svou matku ležící na podlaze, byl si jistý, že se za chvíli zvedne, usměje se a začne si s ním hrát. Proč by to tak nemělo být?
Muž lhostejně překročil Lilyino tělo a upřeně se zadíval na chlapce v postýlce. Pokud čekal, že dítě začne brečet, mýlil se. Harry seděl tiše jako pěna a čekal, byl velice zvědavý, co se bude dít. Na druhou stranu mu onen neznámý člověk začal nahánět strach. Chytil se ručkama za mříže u postýlky a vytáhl se na nohy. Ten hadí obličej s červenými očima a bezretými ústy ho vyděsil. Dal se do breku a doufal, že jeho rodiče konečně přestanou s touhle hloupou hrou, vždyť si přece musí uvědomit, že se mu to ani trochu nelíbí. Černokněžník znovu pozvedl svou hůlku a zamířil jí na chlapce, jehož pláč byl nyní ještě intenzivnější. Opět vyšlehl záblesk zeleného světla, ale místo toho, aby Harry zůstal nehybně ležet stejně jako jeho matka, ucítil nepříjemnou bolest na čele. Celý pokoj se zahalil zeleným světlem, dětským pláčem a vyděšeným výkřikem něčeho, co ještě před okamžikem bylo dospělý muž a nejobávanější černokněžník na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 3. listopadu 2013 v 2:42 | Reagovat

Páni! Původně jsem to číst nechtěla, nemám na takové smutné věci náladu, ale vtáhlo mě to a než jsem se nadála tak jsem byla u poslední věty.
Opravdu skvělé napsané, vlastně už jsme to četli tolikrát, jak to bylo, ale z mého pohledu jsi do toho vnesla zase něco nového, neotřelé, fakt jsem četla se zatajeným dechem. Popsat to z pohledu nemluvněte...
Mimochodem vždycky mi vrtalo hlavou z jakého důvodu Lily nepopadla Harryho a nepřemístila se...

2 Martnka Martnka | 3. listopadu 2013 v 9:05 | Reagovat

[1]: Rogue moc děkuji :) Právě z toho důvodu, že už to bylo napsáno snad stokrát, mi trvalo tolik let, abych napsala něco na tohle téma :)
Myslím, že přímo z (a taky přímo do) budov se nesmí přemisťovat, kvůli bezpečnosti, jedině mohla "vyskočit" z okna a přemístit se za brankou. A taky jí pořád zbývala nějaká naděje (než k ní Voldy došel), že James žije a nechtěla ho nechávat na holičkách.

3 Rogue Rogue | Web | 3. listopadu 2013 v 17:18 | Reagovat

[2]: To je fakt, to mě nenapadlo, mohlo by se vlastně přemístit do nějaké zdi nebo tak. I když zase na druhou stranu šlo tam o záchranu Harryho, že by ani kvůli němu neproskočila oknem nebo tak - ale zase nechci porovnávat co je víc, jestli manžel nebo dítě. A kdyby to přežili nebylo by o čem psát, že ;)
No jo Liebster award už mě začíná docela štvát, už jsem zase nominovaná od někoho - jako na jednu stranu to je milé, že si na mě někdo tak vzpomene, ale na druhou už mě to docela štve. Jsem rozhodnutá si to už značně zjednodušit a příště na to asi se vší vděčností kašlu, protože to je nekonečné :D
Achatina je druh šneka :)
To víš s tou izolepou je to stejný druh poučky jako "Co nejde hrubou silou, půjde ještě hrubší" :-D

4 Rogue Rogue | Web | 3. listopadu 2013 v 21:06 | Reagovat

To je taky fakt, v té chvíli paniky a strachu, taky chudák asi nemohla chápat  jak je mohl najít, jak je mohl Petr tak zradit, pravděpodobně tušila, že James je po smrti, člověk se začně chovat nelogicky z pohledu někoho, kdo si sedí doma v klidu a jen to čte...
A určitě nebudu mít nic proti, naopak budu velmi ráda, také si tě přidám mezi oblíbené stránky! :-)

5 Aneta Aneta | Web | 4. listopadu 2013 v 20:01 | Reagovat

Tak jsem se vrhla na tvůj řetězák. Nezaručuju za pěkný (nebo aspon normální) odpovědi -_-

6 Rogue Rogue | Web | 5. listopadu 2013 v 17:43 | Reagovat

Čím mě Sirius inspiruje? No, nevím jestli se mi to povede vysvětlit, ale zkusím to :-)
Na první místě je nezlomnost, kterou prokázal. Vezmi si, co všechno se mu stalo, měl ve své podstatě hrozně nešťastný život; neshody s rodinou, zrada Petra, která vedla k smrti nejlepšího přítele (což si dával za vinu, navíc ještě podezříval Remuse, takže další křivda) no a pak Azkaban. V knize je tolikrát popisováno jak příšerné místo to bylo a ani tohle ho nezlomilo. Samozřejmě, že to na něm zanechalo stopy, neříkám, že odtamtud vyšel jako by nic, ale i přesto na tomhle místě a v situaci, kdy se musel utápět v lítosti a výčitkách, celý svět ho měl za vraha a zrádce, si uchoval dost rozumu na to, aby přišel na fakt, že proměny v psa mu trochu pomáhají a držel se kvůli Harrymu, věděl, že jednou ho bude potřebovat, že jednou bude muset zasáhnout i přes všechno nepřestal doufat, že se odtamtud dostane a bude moct v rámci možností svobodně žít a dát tak i kmotřenci nové naděje.
Taky mě fascinuje jeho vztah k přátelům "Raději bych zemřel než abych zradil své přátelé" ač v Siriusovi do velké míry vidím jistou sobeckost a neohleduplnost v tomhle se naprosto rozdává a skutečně zajde kamkoliv - vždyť nápad dát tajemství Petrovi, ale rozhlašovat, že strážcem je on, aby uchránil Potterovi i Petra byl brilantní - jen kdyby Petr nebyl zrádce.
Obdivuju i to, jak se postavil celé rodině - odmala byl vychováván v tom duchu čistokrevné kouzelnické rodiny, měl všechny předpoklady k tomu, aby byl opravdu Voldemortova pravá ruka, jak si všichni mysleli, ale on dokázal přijít na to, že o člověku vůbec nerozhoduje jeho původ, ale jednoduše to jaký je člověk sám. "Každý v sobě máme světlou i temnější stránku. Záleží na tobě, kterou z nich si vybereš." A to on skutečně udělal - dokázal si sám vybrat, nenechal si to podsunot od jiných, co je správné.
Nechci, aby to teď vyznělo, že mám Siriuse jako modlu, na které nenecházím jedinou chybu - naopak vidím na něm i záporné stránky, ale možná proto mě inspiruje ještě víc, protože někdo kdo je dokonalý není uvěřitelný. Sirius si v sobě nesl světlo i temnotu a v tom mě právě inspiruje.
P.S.: Asi jsem se rozepsala :-D A ne, Award už fakt dělat nebudu i kdyby mě nominoval nevím, kdo :D

7 Lilly Lilly | Web | 10. listopadu 2013 v 11:57 | Reagovat

upřímně nerada čtu smutné příběhy, ale protože vím, že každá Tvoje povídka je geniální, neodolala jsem a pustila se do ní a teď jsem hrozně ráda, že jsem to udělala :) vtáhlo mě to přímo k nim do pokoje.. přesně takhle jsem si tu scénu představovala, když jsem o ní přemýšlela..   akorátže já si to jen představovala, kdežto Tys to krásně vystihla a dala dohromady, takže velká pochvala! :) a přesně jak napsala Rogue,  napsat to z pohledu maličkýho Harryho byl geniální nápad! A povedl se :)

8 Martnka Martnka | 11. listopadu 2013 v 16:59 | Reagovat

[7]: Lilly, bážně ti moc děkuji, ani nevíš, co pro mě tvoje slova znamenají. V poslední době jsem se necítila úplně nejlíp a tys mě svými komentáři zahřála u srdce a zlepšila mi náladu.
Myslím, že jsem tuhle povídku mohla napsat líp, tedy hodilo by se to, kdyby se to více rozepsalo, uvědomuju si to, vlastně jsem to věděla, už tehdy, kdy jsem to sem přidávala.

9 Lilly Lilly | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 0:48 | Reagovat

Jsem moc rada,ze Te me komentare tesi.doufam,ze Te budou popohanet k dalsi tvorbe,protoze ja to proste zeru!!! :-) a taky mam za sebou krusny dny, ale ver mi- zase bude lip :-)  jsme tu pro Tebe...

Kdybys potrebovala povzbudit,urcite pisni na mail, umim ostatnim (ackoli sobe moc ne) dodat poradnou kopu optimismu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama