Jak skončil Kornelius Popletal

11. září 2013 v 22:57 | Martnka |  Jednorázovky

Zdravím,
Nejdříve Vám chci ještě jednou moc poděkovat za komentáře k minulé kapitole, udělali jste mi ohromnou radost. Ráda bych přidala další, ale moje múza zůstala nejspíš v Itálii, ale snažím se ji přivolat, třeba tím, že znovu čtu HP knížky. Sice místo třetího dílu čtu pátý, ale když já se tak moc těším na tu scénu, jak jdou zachránit Siriuse, pak z toho zase chytnu rýmu v oku, ale to je jedno. Ale už dlouho se pozoruju a zjistila jsem, že absolutně nesnáším jednu postavu- Popletala, a tak jsem se rozhodla, že se mu pomstím za vše, co provedl, alespoň formou povídky, teda původně to mělo být drabble, ale jak jsem byla v ráži, tak jsem se rozepsala, ale naštěstí ne moc.
Snad se vám bude líbit a za komentář nikomu hlavu neutrhnu :)
Název: Jak skončil Kornelius Popletal
Typ: Jednorázovka
Postavy: Kornelius Popletal a pár nepodstatných AUTP.
Žánr: Psychologické
Časové období: Harry Potter 6. ročník

Seděl sám v jednom špinavém a začouzeném lokále v Obrtlé ulici a v prázdné láhvi ohnivé whisky s nelibým výrazem zkoumal svůj odraz. Vypadal hrozně. Tvář měl strhanou, pohublou a bledou, s tmavými kruhy pod očima, šedé vlasy mastné a zacuchané. Svůj obvyklý proužkovaný hábit vyměnil za staré, zašedlé hadry. Nezaměstnanost, stud a stále častěji se ozývající výčitky svědomí a strach, se marně snažil utopit v alkoholu. Trpce se zašklebil sám nad sebou. Ještě nedávno bylo vše v pořádku, žádné starosti, žádné problémy. Měl vše pod kontrolou nebo snad ne? Jak mohl být tak bláhový a myslet si, že má Brumbála v hrsti? Ještě teď se roztřásl odporem a strachy, když si vzpomněl, jak uviděl Vy-víte-koho na ministerstvu. Lidé chtěli jeho hlavu, Popletalovu ne Voldemortovu, i když možná…
Nezbývalo mu nic jiného než složit funkci, ovšem společenství kouzelníků se neuklidnilo, každý den k němu přiletěly desítky sov s výhružnými dopisy a huláky.
"Jste neschopný idiot, který by měl v sobě najít alespoň trochu slušnosti a odstěhovat se někam na severní pól."
"Udivuje mě, jak se takový tupec a budižkničemu jako Vy, mohl stát ministrem kouzel…"
"Měli by Vás okamžitě zavřít do Azkabanu, vždyť Vaše lži a podvody ohrožovaly nás všechny."
To byla jen hrstka toho, co si jeho opilá mysl dokázala vybavit. Dopil poslední sklenku a vrávoravě vstal, sotva se dokázal postavit na nohy. S námahou se mu podařilo odejít z hospody ven na tmavou, liduprázdnou ulici. Chladný vánek a puch linoucí se odevšad nepůsobil dobře na jeho vnitřnosti. Než se nadál, vyklopil obsah svého žaludku do nejbližšího kontejneru. Poté se s hlasitým prásk přemístil k sobě domů.
Uběhlo několik týdnů a situace kolem Korneliuse Popletala se nelepšila, právě naopak, bývalý ministr kouzel našel až přehnané zalíbení v ohnivé whisky, které se věnoval s mnohem větší vervou než své nové funkci na ministerstvu, a tak se stalo, že ho opět vykopli. Láhev se stala jeho jediným útočištěm.
Plynul čas. Popletal byl bez funkce, bez práce, bez peněz, bez domova. Jednoho dne ho jeho závislost dohnala na samé dno. Opuštěný, hladový se jako stín ploužil tmavou uličkou, až konečně došel k místu, kde se u chabého ohniště krčili špinaví lidé v roztrhaných hadrech. Naprosto ho ignorovali, když si k nim sedal. Natáhl ruku do starého vaku, v němž byl schovaný okoralý chleba. Holohlavý chlapík s náušnicí v uchu, sedící po jeho pravici výhružně zavrčel. Ministr vystrašeně stáhl ruku zpět. Muž sedící nejblíže ohniště však jen zakroutil hlavou a posunul vak s chlebem blíž k Popletalovi. Ten se do jednoho hned s chutí zakousl. Když se jakžtakž najedl, ustlal si pár volných dek a usnul. Krátce po rozednění ho probudili, nasnídali se a vydali se na cestu. Popletal neměl tušení, kam jdou, přesto je následoval. Náčelník je rozdělil do dvojic. Kornelius zůstal s holohlavcem, který na něj včera večer vrčel. Posadil se na chodník, vytáhl z kapsy klobouk a dvě foukací harmoniky, jednu z nich podal Popletalovi, ten si ji zhnuseně prohlížel a odmítavě zakroutil hlavou. V zadním koutku jeho mozku přece jen pořád zůstávala jeho ministerská hrdost. Holohlavec výhrůžně popadl svou hůlku. Popletal na prázdno polkl. Chvíli to vypadalo, že bojuje sám se sebou, než popošel pár kroků ke svému kumpánovi a vzal si od něj harmoniku. Posadil se vedle něj a společně začali hrát. Cítil se trapně, zvláště tehdy, když se na ulici začali objevovat kouzelníci a prohlížet si je, někteří jim dokonce do klobouku hodilo pár drobných.
A tak skončil Kornelius Popletal, ministr kouzel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 12. září 2013 v 12:25 | Reagovat

Chápu, že to mělo být smutné, ale já po dočtení vyprskla smíchy.
No jo, život na ulici existuje i v kouzelnickém světě. Skvělý nápad, zlatí.
Jo a moc moc moc děkuju, žes mi to věnovala jako dárek. Jelikož mám ale narozky až za měsíc, ráda bych ještě jeden. Třeba šestou kapču, co ty na to?
Avšak když je múza v jiný zemi, je to blbý. Bude to chtít požádat Italii, aby ti ji vydali.:-)

2 Martnka Martnka | Web | 12. září 2013 v 12:51 | Reagovat

Zlatí, moc děkuji za komentář. Já netvrdím, že to mělo být smutný, ani netrvám na tom, aby to tak čtenář vnímal. Původně jsem zamýšlela napsat to jako parodii, ale bála jsem se, že by to bylo na hraně snesitelného humoru, takže nakonec jsem to napsala takto.

3 Hope Hope | Web | 12. září 2013 v 23:13 | Reagovat

kvůli Popletalovi se stalo tolik zlého a nespravedlivého, že ho nedokážu litovat...jasně, nezávidím mu to, ale lítost ze sebe nedostanu
každopádně to byl zajímavý nápad a dobře napsaný =o)
btw. čekám na info o Itálii, protože jsem mírně zmatená ;o)

4 Martnka Martnka | 13. září 2013 v 10:26 | Reagovat

[3]: Hope, děkuji moc za komentář. A úplně s tebou souhlasím, to byl taky asi hlavní důvod, proč jsem tohle napsala. Ok, dneska ti napíšu info o Itálii.

5 Casion Casion | Web | 13. září 2013 v 15:57 | Reagovat

Napísané to je naozaj pekné, veľmi zaujímavý námet :D :D

6 Martnka Martnka | 13. září 2013 v 16:31 | Reagovat

[5]:Moc děkuju za komentář :) Zrovna ti píšu komentáře na blogu, kouknu sem a mám tu jeden od tebe-asi telepatie :D

7 Hope Hope | Web | 13. září 2013 v 20:08 | Reagovat

[4]: jako už v druhém díle, kdy poslal do Azkabanu Hagrida, mě nas*al!
na info už se těším ;o)

8 Rogue Rogue | Web | 17. září 2013 v 19:59 | Reagovat

K Popletalovi jsem taky nikdy příliš netíhla, přišel mi hrozně zbabělý a patolízalský.
Pěkně napsáno, takový konec by mě pro něj nenapadl.

9 Martnka Martnka | 18. září 2013 v 15:27 | Reagovat

[7]: K tomu měl důvod, Hagrid byl hlavní podezřelý.

[8]: Děkuji za komentář. Upřímně, mě tento jeho konec napadl pokaždé, když jsem četla Fénixův řád.

10 Lilly Lilly | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

Na zacatku nez jsem zacala cist jsem se musela smat-pry A ted se mu pomstim povidkou :-D vybornej napad!! :-) ale pak me smich presel nad udivem,jaka tu povidku napsala- ja Te proste obdivuju, jakykoli tema dokazes podat tak zive a poutave,ze jsem vzdycky uplne smutny,ze uz je konec a nemuzu cist dal. Presne takhle jsem si Popletala predstavovala, hrdy a nafoukany az do konce, dokonce ikdyz je na dne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama