Vzkříšení

4. dubna 2012 v 13:09 | Martnka |  Mé kouzelné já
Zdravím,
vím, že uplynula dost dlouhá doba, co jsem o sobě na blogu dala vědět, chápu, že jste na mě právem naštvaní, zklamaní, možná jste zapomněli a někteří z vás ani netuší, kdo tahle osoba je. K těm teď ale nemluvím, protože pokud budou chtít, mohou mě prostřednictvím mé tvorby alespoň částečně poznat. Má slova jsou směřovaná k té hrstce věrných, kteří mě tímto virtuálním světem provázeli, povzbuzovali mě a nabíjeli mě energií od samého začátku. Patří jim to největší a nejupřímnější DÍKY, jaké jsem kdy komu dala. Ale kromě poděkování jim dlužím také omluvu. Jenže omluva bez vysvětlení je podle mě jen ubohá snůška slov. Jenomže, jak mám vysvětlit to, že nevím, proč jsem se tu tak dlouho neobjevila?
Je jednoduché říct, že jsem trpěla chronickým nedostatkem času, někdy tak silným, že jsem neměla ani čas zemřít, ale nemíním lhát. Sice občas opravdu ten čas nebyl, z práce jsem se vracela unavená, bez nálady vtírat se někomu do života, i když ten někdo byl pouhá postava příběhu. Upřímně řečeno, jsem se chtěla od blogového světa odpoutat a zapomenout. V hlavě mi neustále proudila myšlenka, že někdo v mém věku, někdo, kdo už pracuje, by neměl mít blog, na němž by zveřejňoval své povídky. Mé předsevzetí o nenápadném opuštění světa fanfiction, nebylo těžké dodržet, právě naopak. Měla jsem více motivace skončit než se vrátit.
Když jsem začínala, byla tvorba fanficion na vrcholu, blogů s povídkami existovalo několik set. Každý den přibylo snad deset kapitol a jednorázovek, čtenář měl z čeho vybírat. Příběhy jsem četla s větším či menším zaujetím, adresy některých stránek a blogů, jsem rychle zapomněla, nebo si je ani nezapamatovala, na jiné jsem se často vracela, a můžete mi věřit, že ráda. Většinou mi i autoři přirostli k srdci. Stali se mými kamarády, komunikovali jsme spolu i mimo naše blogy, svěřovali jsme se a vzájemně se povzbuzovali a motivovali. Pak to najednou skončilo. Většina z nich odešla bez toho, aby zanechali nějakou stopu, kde je možno je kontaktovat.
Pak přišla nová vlna, která přinesla nové autory s povídkami i nové čtenáře. Nerozuměla jsem jim a oni mě. Proto jsem se zdejchla. Bylo to jednodušší a pohodlnější, než se zkusit znovu začlenit. Byla jsem jako pštros, který strká hlavu do písku. Chyběli mi lidé, s nimiž jsem začínala, jimž stačilo říct jedno slovo, a už jsme se všichni svíjeli smíchy, zatímco když stejné slovo řeknu teď, všichni na mě zírají jako na marťana.
S pár lidmi z mého minulého života, který z nemalé části patřil psaní, jsem byla a stále jsem v kontaktu pořád, často se mě ptali, jestli ještě někdy něco přidám, já jim odpověděla ano, ale sama jsem nevěděla, zda je to upřímná odpověď. Nevěděla jsem, jestli to má ještě cenu.
Jednoho dne, jako bych dostala ránu do hlavy. Věděla jsem, že vrátit se má cenu, protože já chci, bez ohledu na to, jestli tu o mě někdo stojí nebo ne. Nevím, jestli je normální, nedokázat se od psaní nikdy úplně oprostit, ale baví mě to, proto se (opět) vracím, alespoň na nějaký čas.
V hlavě mám několik nápadů na příběhy, které se budu snažit realizovat.
Doufám, že se mnou vydržíteJ
Martnka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 4. dubna 2012 v 18:29 | Reagovat

YES! volejte sláva a tři dny se radujte =o) Welcome back! =o*

2 Peťa Peťa | Web | 4. dubna 2012 v 21:50 | Reagovat

Som rada,že si sa opäť ozvala a môžem s pokojným srdcom povedať,že aj ja som mávala niekedy chvíľky,keď by som už najradšej len čítala a nepísala nič a nič som nestíhala. Ani teraz toho veľa nenarobím,ale aspoň sa snažím sem-tam niečo hodiť na blog,aby sa rátalo :D Tak vytaj späť ;)

3 Peťa Peťa | Web | 4. dubna 2012 v 21:50 | Reagovat

*vitaj :D

4 Martnka Martnka | 5. dubna 2012 v 7:25 | Reagovat

téda, to jste mi udělaly radost:)) děkuji moc, culím se tu a jsem hrozně dojatá :))

5 Verča Verča | E-mail | 5. dubna 2012 v 19:45 | Reagovat

Si piš! Vydržela jsem to s tebou i mimo blog, tak proč ne na něm?:-D
A teď vážně: jsem ráda, že zas píšeš.:-) Zlatí, přeju hooodně nápadů a chuti je realizovat. Jdu číííst!

6 Ewil Ewil | Web | 15. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

Souhlasím, Martí. Vlastně ve všem, co tady píšeš. Ta stará éra blogových stálic a tahounů mi taky chybí. Bylo to jiné. Mělo to atmosféru, která nás všechny stmelila dohromady a nikdo nad nikým neohrnoval nos. Teď mi pár jedinců přijde až moc neosobních nebo jako kdyby pohrdali těmi, co za nimi nedolézají. Nechci soudit, to ne, ale spíš nevím, co si o tom myslet.
A to, že jako pracující nemůžeš mít svůj blog a dál na něj přidávat a psát, je přece hloupost. Není to žádné nepsané pravidlo a je spousa jiných, kteří blogují dál a bez toho, aniž by koukali na svoje povinnosti nebo věk. Koukni se na mě :D
Zlato, jsem moc ráda, že jsi zpátky a postupně sis uvědomila, že tady je to tvoje, tady jsi nejvíc sama sebou a jsou tu lidi, kteří sem rádi chodí :) chybělas nám, takže vítej zpět :)
A moc děkujeme s Ninsie za komentáře na "dětech" :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama