Duben 2012

3. kapitola- Harry Potter

18. dubna 2012 v 18:00 | Martnka |  Prokleté vzpomínky
Ahoj,
jsem tu s další kapitolou, co se týče mých úvodních keců, budu velice stručná, protože mám po dnešku alergii na všechny písmenka. Chci ještě jednou moc poděkovat holkám- Hope, Nienně, Verče a Ewil- za jejich minulé komentáře, které byly naprosto úžasné. Ještě pár takových komentářů a naprší mi do nosu, nebo se hlavou praštím do slunce :D Teď něco ke kapitole, abyste neřekli, že jsem vás nevarovala.
Je dlouhá, ale to by se dalo přežít, horší je, že je možná divná, aspoň mě to tak připadá. Ale možná je to tím, že tam je Harry, ten všechno zkazí :D Sice se snažím co nejvíce spolupracovat s knihou, tady jsem jednu maličkost musela změnit… no musela, zkrátka jsem byla líná vymyslet to jinak, navíc je to taková drobnost, která s dějem nijak nepohne, tak pokud si ji všimnete, tak mi to odpusťte.
Protože se na netu budu až v pondělí, přeju vám pěkný víkend.
Věnování: Jednomu úžasnému člověku, se kterým máme dneska jedno smutné pětiměsíční výročí.
Snad tam kde jsi, je ti lépe, než tady na zemi.
Martnka
P. S. Jestli něco opravdu miluju tak to, když celý týden, několik hodin denně, opravuju chyby a ony tam druhý jsou znovu. Vuááá! Předem se tedy za chyby omlouvám, snažila jsem se jich zbavit, ale asi se jim u mě líbí

2. kapitola- Úplněk

13. dubna 2012 v 7:34 | Martnka |  Prokleté vzpomínky
Zdravím,
To je překvápko, co? Tak doufám, že příjemné. Vím, že jsem slibovala, že tu další kapitola bude až za týden, ale když vy jste mě holky s vašimi komentáři tak překvapily a potěšily, že jsem se odhodlala, tu další kapitolu dát už o týden dříve. Snad se na mě kvůli tomu nebudete zlobit. Rozhodně však ode mě nečekejte, že bych kapitoly dvakrát týdně přidávala nějak pravidelně, toto je výjimka, protože ty vaše komentáře mě vážně dostaly. Ale příště se obměkčit nenechám. Ne, že bych vám nechtěla dělat radost, a sobě taky, protože ty komentáře se opravdu krásně čtou, ale opravdu nemám na psaní tolik času, navíc toho teď budu mít hodně, ale budu se snažit, přidávat kapitoly aspoň jednou za týden, ale jak už jsem řekla, nic vám neslibuji.
Ještě jednou moc děkuji, doufám, že si čtení užijete, předem děkuji za komentáře,
Mějte se krásně
Martnka
P.S. Já ten blog nemám ráda, člověk aby totu vkládal po kouscích :(


1. kapitola- Nečekaná nabídka

11. dubna 2012 v 7:29 | Martnka |  Prokleté vzpomínky
Ahoj,
To koukáte co? Já se od posledního článku ozvala dřív než za půl roku. A dokonce s další kapitolou. Nejsem já úžasná? No raději neodpovídejte, chci zůstat v přesvědčení, že jsem :D Musím se přiznat, že jsem trochu bojovala sama se sebou, jestli kapitolu přidat už dnes nebo až v pátek, abyste měli trochu zpříjemněný víkend ( a neříkejte, že kapitola od Martnky není zpříjemněním víkendu!), k čemuž jsem se přikláněla mnohem víc, ale pak včera přišlo znamení zhůry (čtěte: Do třídy vpadl pan zástupce s tím, že výuka končí v 11:30, pokud tohle není znamení, tak nevím, na co jiného čekat), což mě přinutilo změnit rozhodnutí a přidat kapitolu už dnes ( o celé dva dny dříve!To koukáte, co? To pro vás určitě ještě nikdo neudělal.), nejsem já úžasná? (ehm… buďte zticha). Možná toho budu litovat, zvláště pokud nebudu stíhat psát další kapitoly, ale kdo ví, možná zrychlím tempo. Řekla jsem možná, takže se neděste! Uvidíme, všechno je ve hvězdách.
Končím s řečma o ničem, a odkazuji vás na kapitolu, která je taky o ničem, ale o trochu menším, než můj proslov.
Příjemné čtení, přeju všem, kdo si kapitolu přečtou, což je logické, přece to nebudu přát někomu, kdo to číst nebude, to by mělo asi stejný smysl, jako přát čerstvé vdově na pohřbu krásnou svatební noc, a taky mi přijde blbý napsat, přeju krásné počtení každému třetímu čtenáři, to by bylo hodně blbý, i když by se nikdy nezjistilo, kdo to je.
No nic, zase jsem to protáhla, jsem hrozná. Jen poslední poznámku, kterou si neodpustím, a to je věnování:
Verče, protože nikdo jiný mě nepodporuje tak dlouho jako ona, nikdo jiný mi mě nedokáže držet nad vodou, když mám pocit, že klesám ke dnu a nikdo jiný mi nedokáže vykouzlit na ksichtu úsměv, když se mi chce brečet. Nikdo jiný mi přes mobil nevyhrožuje, že bude skandovat, pokud nepřidám pokráčko.
Dále také Nienně, která mě doslova nadchla svou tvorbou, a také jí chci tímto poděkovat za to, že si našla čas, aby si přečetla a zhodnotila tu mou. No a pak také Evansce, k jejím nedávným meninám, ještě jednou všecko nejlepší:)
Tak už jsem se vykecala a vy můžete číst:)
Martnka
P.S. Předem se omlouvám za případné chyby nebo překlepy
1. Kapitola -Nečekaná Nabídka

Nebezpečná čokoláda

5. dubna 2012 v 12:20 | Martnka |  drabble
Nechci vypadat nějak pilně,

ale tak jsem si dneska prohlížela svou flashku a našla jsem na ní tohle krátký drabble, které měnapadlo, když u mě byla kamarádka a venčily jsme spolu její fenku. Proto jsem se rozhodla to tu dát, i když to není nic moc, či spíše nic než moc :D

Prolog

5. dubna 2012 v 7:50 | Martnka |  Prokleté vzpomínky
Zdravím,
Po hodně dlouhé odmlce jsem tu, abych svými činy potvrdila svůj návrat. Přináším prolog k nové povídce a modlím se k nebesům, aby alespoň jednoho z vás zaujala. Osobně považuju prolog za zatím nejpovedenější z celé povídky, tím se nechci vychloubat (nemám čím), jen upozorňuju na fakt, že ostatní kapitoly budou pro čtenáře holé utrpení.
Nevím, co víc říct, proto čtěte a komentujte. Negativní názor, je taky názor. První kapitola se objeví, až budete hodní :D
Tento prolog věnuju Verče, za její neutuchající pomoc a podporu, nejen při psaní, ale i v osobním životě. Navíc si musím vyžehlit to, že jsem jí znásilnila manžela :D
Druhé věnování holkám Tonks a Evansce, které mě k tomu dokopaly a Hope, protože její předposlední komentář ve mně probudil výčitky svědomí a způsobil to, že jsem se vrátila o pár týdnů dřív, než jsem předpokládala, a Pétě, za její radost z mého návratu, protože nic nepotěší víc než zjištění, že jste někomu chyběli J)
Děkuji holky,
Martnka
P.S. Krásné a málo bolavé Velikonoce

Prokleté vzpomínky- info

4. dubna 2012 v 13:32 Prokleté vzpomínky
Prokleté vzpomínky
Obsah děje: Vlkodlak Remus Lupin žije po pádu lorda Voldemorta sám v ústraní jen se svými vzpomínkami a marně hledá práci. Jeho život nabere nový spád ve chvíli, kdy mu profesor Brumbál nabídne místo učitele obrany proti černé magii. Remusovo nadšení ovšem kalí výčitky svědomí spojené s útěkem Siriuse Blacka z Azkabanu, který se údajně chystá zabít syna jejich mrtvého přítele, Harryho Pottera.
Postavy: Remus Lupin, Harry Potter, Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Albus Brumbál, Severus Snape,Sirius Black, Petr Pettigrew, James Potter, Lily Evansová, CarolineDolaneyová- AUTP
Období: Harry Potter 3.ročník/ Poberti ve vzpomínkách
Žánr: Temné
Délka: přibližně 12. Kapitol, prolog a epilog
Věková hranice: + 12

Vzkříšení

4. dubna 2012 v 13:09 | Martnka |  Mé kouzelné já
Zdravím,
vím, že uplynula dost dlouhá doba, co jsem o sobě na blogu dala vědět, chápu, že jste na mě právem naštvaní, zklamaní, možná jste zapomněli a někteří z vás ani netuší, kdo tahle osoba je. K těm teď ale nemluvím, protože pokud budou chtít, mohou mě prostřednictvím mé tvorby alespoň částečně poznat. Má slova jsou směřovaná k té hrstce věrných, kteří mě tímto virtuálním světem provázeli, povzbuzovali mě a nabíjeli mě energií od samého začátku. Patří jim to největší a nejupřímnější DÍKY, jaké jsem kdy komu dala. Ale kromě poděkování jim dlužím také omluvu. Jenže omluva bez vysvětlení je podle mě jen ubohá snůška slov. Jenomže, jak mám vysvětlit to, že nevím, proč jsem se tu tak dlouho neobjevila?
Je jednoduché říct, že jsem trpěla chronickým nedostatkem času, někdy tak silným, že jsem neměla ani čas zemřít, ale nemíním lhát. Sice občas opravdu ten čas nebyl, z práce jsem se vracela unavená, bez nálady vtírat se někomu do života, i když ten někdo byl pouhá postava příběhu. Upřímně řečeno, jsem se chtěla od blogového světa odpoutat a zapomenout. V hlavě mi neustále proudila myšlenka, že někdo v mém věku, někdo, kdo už pracuje, by neměl mít blog, na němž by zveřejňoval své povídky. Mé předsevzetí o nenápadném opuštění světa fanfiction, nebylo těžké dodržet, právě naopak. Měla jsem více motivace skončit než se vrátit.
Když jsem začínala, byla tvorba fanficion na vrcholu, blogů s povídkami existovalo několik set. Každý den přibylo snad deset kapitol a jednorázovek, čtenář měl z čeho vybírat. Příběhy jsem četla s větším či menším zaujetím, adresy některých stránek a blogů, jsem rychle zapomněla, nebo si je ani nezapamatovala, na jiné jsem se často vracela, a můžete mi věřit, že ráda. Většinou mi i autoři přirostli k srdci. Stali se mými kamarády, komunikovali jsme spolu i mimo naše blogy, svěřovali jsme se a vzájemně se povzbuzovali a motivovali. Pak to najednou skončilo. Většina z nich odešla bez toho, aby zanechali nějakou stopu, kde je možno je kontaktovat.
Pak přišla nová vlna, která přinesla nové autory s povídkami i nové čtenáře. Nerozuměla jsem jim a oni mě. Proto jsem se zdejchla. Bylo to jednodušší a pohodlnější, než se zkusit znovu začlenit. Byla jsem jako pštros, který strká hlavu do písku. Chyběli mi lidé, s nimiž jsem začínala, jimž stačilo říct jedno slovo, a už jsme se všichni svíjeli smíchy, zatímco když stejné slovo řeknu teď, všichni na mě zírají jako na marťana.
S pár lidmi z mého minulého života, který z nemalé části patřil psaní, jsem byla a stále jsem v kontaktu pořád, často se mě ptali, jestli ještě někdy něco přidám, já jim odpověděla ano, ale sama jsem nevěděla, zda je to upřímná odpověď. Nevěděla jsem, jestli to má ještě cenu.
Jednoho dne, jako bych dostala ránu do hlavy. Věděla jsem, že vrátit se má cenu, protože já chci, bez ohledu na to, jestli tu o mě někdo stojí nebo ne. Nevím, jestli je normální, nedokázat se od psaní nikdy úplně oprostit, ale baví mě to, proto se (opět) vracím, alespoň na nějaký čas.
V hlavě mám několik nápadů na příběhy, které se budu snažit realizovat.
Doufám, že se mnou vydržíteJ
Martnka