Červen 2011

Inspirace

30. června 2011 v 20:11 | Martnka |  Jednorázovky
Zdravím,
tady je má historicky první jednorázovka. Napsala jsem ji dneska narychlo, tak tam bude určitě dost chyb a nesmyslů, kdyby náhodou něco bilo do očí, můžete mě upozornit v komentářích, na které se moc těším. Jsem vděčná za každý upřímný názor. Tato jednorázovka měla být původně hodně kraťoučká, ale nakonec mě chytla inspirace a nehodlala mě pustit, dokud všechno nenapíšu.
Přeji příjemné čtení a příjemné prázdniny.
Martnka

Název: Inspirace
Popis: Taková krátká blbůstka, která mě napadla, když jsem ráno otevřela kalendář a zjistila, že je dneska výzo. Ačkoli jsem si slíbila, že to nebude o Pobertech, tak se mi tak ti nezbedníci nacpali sami. Studenti v Bradavicích dostali za úkol vymyslet nějakou věc, kterou na sobě příští školní rok změní a jistým stůdentům, dělá problémy něco vymyslet. Inspirace však na sebe nenechá dlouho čekat.
Hlavní postavy: Sirius Black, James Potter, Remus Lupin, Petr Petigrew
Žánr: Komedie
Varování: Já bych neřekla, že je to nějak moc sprosté, ale asi by to neměli číst lidi, kteří neví, jak přišli na tento svět, mohlo by je to hodně překvapit
Věnování: Všem školou povinným, kterým dneska začaly ty dva vytoužené měsíce prázdnin.
Hezky se bavte a nedělejte žádnou neplechu, mohli byste taky dopadnout jako osoby v této jednorázovce.

Když je štěstí unavené i na vola sedne, a pak se stane...

20. června 2011 v 21:48 | Martnka |  Mé kouzelné já
..., že i Martnka odmaturuje, a to dokonce s vyznamenáním. Čekalo by se, že budu mít radost, ale pocit, který jsem jako první pocítila, když učitelka přečetla moje jméno na seznamu lidí, kteří odmaturovali s vyznamenáním (mimochodem, kromě mě měla vyznamenání jen jedna holka, ale ta se nepočítá, protože má vyznamenání pořád :D), byl hlad, opravdu hodně velký hlad, až jsem měla dojem, že sežeru kytku pro třídní, která ležela přede mnou na stole (jako ta kytka). Nevím, ale očekávala bych od sebe větší radost než mám, možná je to proto, že je mi líto lidí, kteří bohužel maturitu nezvládli a bylo mi trapné před nimi dávat najevo radost ze svého (alespoň pro mě) úspěchu, a pak jsem asi nějak vnitřně zapomněla, že bych se radovat měla. Možná jen jsem stále překvapená a pořád mi to nedošlo, vždyť se stává, že některým lidem (v čele s Martnkou samozřejmě) některé věci dochází později a některé věci (strašné je, když je to výplata!) nedojdou vůbec. Ale překvapené ze mě byly i učitelky, což mi moc nepolichotilo, protože jsem si říkala- to jsem fakt celé ty čtyři roky působila na učitele jak dement? To nevím, a asi nikdy nezjistím, ale jedno vím skoro jistě, kdyby naše matikářka byla bradavický, Moudrý klobouk, tak by mě posala do Nebelvíru (... ehm za Pobertama, to si u mě šplhla :-D), protože ona si o mě myslí, že jsem statečná, protože na závěrečném výzu jsem opět měla čtverec jak vyšitý. Češtinářka mi (opět) gratulovala (podle jejích slov) skvělé (jsem toho názoru, že veškeré písemky by se měly opravovat ve střízlivém stavu) slohové práci, a normální člověk by pravděpodobně zareagoval slovem děkuji, pokud by byl inteligentní, tak by možná vytvořil i souvislou, holou či rozvitou větu, to bych ale nebyla já, abych opět nebyla nepatřičně originální a neodpověděla jí, tak ať mi hlavně nechodí na blog (vidíte jak na vás myslím? i při předávání výza :D).
Pak se šlo slavit, to vypadalo tak, že jsme se každý nějak dopravil na náměstí a místo srazu, samozřejmě došlo k velké hádce, kam se půjde, ačkoli jsem věděla, že je to naposledy, co vidím svou třídu se hádat, zaměřila jsem se na nedaleko stojící keř a měla v plánu ho sníst (tak jako mám hlad a oni se ještě hádají, kam se půjde), k tomu jsem se ale vůbec nedostala, ne snad proto, že by se spolužáci na něčem domluvili, ale ten "můj" keř právě očůral pejsek, teda žízeň jsem měla sice taky, ale nic se nemá přehánět...
Nakonec jsme teda nějak došli do jedné restaurace, číšník byl z nás dost něšťastný, protože evidentně tam moc lidí nechodí a on se těšil, že pro propařeném víkendu bude mít volný pracovní den a jemu se tam násačkuje dvacet adolescentů připravených se na onom místě opít do němoty a s nevinným úsměvem mu oznamují, že zbytek třídy ještě dorazí. Tak konečně jsem se dostala někam, kde mi dají normálně najíst (sice zadarmo to nebylo, ale co už), tak jsem si s kámoškou objednala pizzu a jedna kámoška si objednala něco, co bylo asi salát, ten jí byl přinesen do několika minut, provokoval mě svou vůní a jediný důvod, proč jsem se na talíř nevrhla byl ten, že jsem si uvědomovala, že kamarádka má taky hlad, a že by to bylo sobecké a nesprávné.
Ovšem nejhezčí věta z celého dne, pochází z rozhovoru, ve kterém jsme řešili, kdo se kam dostal na VŠ, když jsem řekla, že bohužel nikam (chtěla jsem to formulovat jinak, ale nic se nemá přehánět), tak kamarádka pronesla tuto větu a já jí slíbila, že jí použiju v odvolacím dopise : Oni neví o co přišli!
Tak ode mě asi tak vše, článek je docela obsáhlý, za což se omlouvám, ale to máte za to, jak jsem teď dlouho nic nepřidala:-)